Filip Titlbach poukázal před dvěma lety v rámci svého TEDx Talku na skutečnost, že queer lidé se "často vztahují k antickému Řecku, protože tam bylo všechno rozvolněné, růžové, tam mohl spát každý s každým". Kauza profesora biologie a "filozofa" Stanislava Komárka, zasvěcujícího své o 40 let mladší studenty proti jejich vůli do tajů sexu, Titlbachovu tezi v zásadě potvrzuje. V letošním extrémně teplém létě se ovšem zdá, že je antikou posedlá spíše celá společnost. Obcuje Odysseus v populárním IMAX filmu dost, anebo málo? A neměly by se na ČT2 vysílat spíše dokumenty o starověkém Řecku než o druhé světové válce?

Když Deník N, tentokrát bez Zdíši, kontaktoval Komárka ohledně výpovědí studentů, které měl z pozice autority přesvědčit, aby si vzali drogy, a následně je přimět k sexu, odpověděl, že ze strany novinářů a obětí dochází k záměně "lásky, péče a otcovské figury" za sexuální a mocenské zneužívání, nátlak a manipulaci. Je podle něj "paradoxní, že počátky západního filozofického myšlení, nedělitelně spojené s milostnými vztahy mezi učiteli a jejich žáky, dnes vyústily do toho, že výroky a spisy Sókrata, Platóna a Aristotela se sice číst mohou, ale žít jako oni absolutně ne". Paradoxní to skutečně je.

Nesmyslnost paradoxu je totiž, jak "filozof" ví, pouze zdánlivá. I dnes mohou studenti nepochybně o pauzách mezi reelsky číst starořecké autory, znamená to však, že by měli být lovnou zvěří v revíru nadržených a narušených pedagogů? Je-li dovoleno číst Heideggera, může se na ulicích hajlovat? Asi ne. Sókratés či Platón nadto nemuseli své studenty sjíždět emkem a gíčkem, aby si zasouložili; zde se úvaha mediálně populárního "filozofa" již zcela rozpadá. Ne však natolik, aby se ho nevydala bránit redakce Echo24.

Jiří Peňás, autor dnes již legendárního textu Kde ty staré buzny jsou?, ve kterém se teskní po "plachých, decentních, velmi kultivovaných buzerantech a bukvicích, tedy teplouších", kteří by nikdy nešli na Prague Pride, protože je jim bližší "kultura záchodků, katakomb, křoví a zákoutí, svět tajných gest a náznaků," ale také "opery, krásné literatury, tu apollonského, tu dionýského ideálu krásy", se za Komárka postavil srdnatě: "Stojím za profesorem Komárkem." "Styďte se, angažovaní pornografové." "Každý lynč, každá veřejná exekuce, každé skupinové zatracení činí společnost hrubší a nelítostnější."

Přehlédneme-li, že ve starověkém Řecku probíhala skupinová zatracení běžně, a logicky by proto měla být v pořádku i dnes, klade se otázka, zda bychom neměli stát spíše za studenty, které Peňásův kamarád zneužil. Kdo jiný by měl být společností "zatracen" (ať už to v hlavě konzervativce znamená cokoliv) než člověk, jenž v roli pedagoga využil zranitelnosti svých studentů, zval je k sobě domů, za údajně terapeutickým účelem jim podával drogy a poté jim navrhoval pohlavní styk? Je znásilnění konzervativní, evropská hodnota, činí-li ho bílý muž? A v jaké kultuře vyučující fetuje se studenty u sebe na bytě?

Jakkoliv nelze očekávat, že by Echo24 stejně benevolentně přistupovalo také k dění na jiných vysokých školách, místech rozvolněných mravů a rejdištích levičáctví, je zřetelné, že v jeho redakci dochází bezmála k sexuální revoluci. Na vině je –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nepřekvapivě –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ řecká báje. Tereza Matějčková se tento týden zamyslela nad Nolanovou Odysseou. Spolu s dalšími se ptá, kam v umění zmizela sexualita. "Vždyť on se prosouložil světem ten Odysseus." Ve filmu ovšem ne. V Nolanově filmu se prakticky nemrdá. Docentka Matějčková by, stejně jako další recenzenti a diváci, uvítala více sexuálna.

Důležité jsou však dvě věci. Zaprvé, mělo by jít o heterosexuálno. Všichni si jistě dokážeme představit, co by se na konzervativních sítích a v médiích dělo, kdyby mezi sebou ve filmu zuřivě souložili členové Odysseovy posádky. (Jak bylo ostatně v antice běžné.) Zadruhé, musí jít o sexuálno na plátně, v IMAX kině, v žádném případě ne na ulici, během karnevalu ani nikde jinde. Jakmile se totiž objeví lidé například na Prague Pride v psích maskách, harnessech, vyzývavém oblečení či s erotickými pomůckami, sexuality je najednou příliš. Co je to za úchyly, ptá se strejc, který by samozřejmě taky nepohrdl, kdyby dal Nolan ve svém zpracování o dost více prostoru mrdání. To jsou ty "paradoxy".

Přesto se na základě zkušeností s Komárkem, Cimickým a dalšími nelze ubránit dojmu, že zatímco pravice neustále vyvolává morální paniku okolo otevřeně trans a queer lidí, kteří kazí naši mládež, mají nějaká divná zájmena a zvláštně se oblékají, je zhruba milionkrát pravděpodobnější, že vaše dítě znásilní uslintaná cis hvězda českých médií než člověk v masce psa či zpívající drag queen.