“Cílem je, aby si veřejnost přečetla v novinách nějakou šílenost a okamžitě si pomyslela 'kritická rasová teorie’,“ prohlásil svého času jeden z věrozvěstů MAGA hnutí Christopher Rufo. Antiwoke strategie — řekneme vám, čeho se bát a co nenávidět — měla světový úspěch. I lidé v Hlučíně poslední roky prožívají obavy z genderismu a klimatismu, aniž by je dvakrát zajímalo, o co ti duhoví šílenci vlastně usilují. Stačí jim, že vědí, kdo je chce do úmoru buzerovat a sebrat zbytky důstojnosti. Nadešla chvíle, abychom to stejné provedli s pojmem pravice. Všeobecně nepopulární idioti jako Trump či Macinka k tomu nabízejí neopakovatelnou příležitost.

Populismus, krajní pravice, fašismus, národní konzervativismus, alt-right, reakcionářství, šovinismus, identitářství, suverenismus, natavismus, etnonacionalismus — existuje spousta označení pro to, co se kolem nás děje. Mají nepochybně svůj analytický význam. Pro ctnostné účely kulturně-válečného boje bychom na ně ale měli zapomenout a vystačit si s jediným:

Pravice. 

V zájmu sebezáchovy z ní musíme udělat slůvko, které vyděsí každou svěrákovskou Chvilkařku i regionálního kádra hnutí ANO. Jinými slovy, dopřejme pravici stejnou péči, jaké se dostalo tuzemskému chápání levice.

Materiálu existuje nekonečně. Stačí pojmenovávat. Hodně lidí prožívá obavy z autoritářů. Můžeme o nich říct  milion věcí, možná si ale jen stačí všimnout, že všichni od Orbána přes Módího po Trumpa stojí napravo. Mnoho lidí taky nemá rádo etnické čistky a mučení lidí. Stojí za to jim připomínat, že v takzvaně jediné demokracii na Blízkém východě vládne pravice. I docela nepolitické lidi sere závratná korupce, podkuřování korporacím a zahajování svévolných válek; v Bílém domě sedí pravičák, samozřejmě.

Právě Trump ukazuje, že lidem se soudobé pravičáctví skutečně zajídá. Do koho se po světě naveze, tam pravičákům padá podpora. Řečmi o 51. státu přispěl k volební porážce kanadských konzervativců, složitě se z někdejšího tokání vyvléká italská pravicová premiérka Meloni, naopak španělský sociálně-demokratický Sánchez sbírá se svým odporem vůči Trumpovi politické body. Ani v Česku není na vrchního amerického narcise nikdo moc zvědavý. Negativně jej hodnotí tři ze čtyř lidí.

Každý z nich si zaslouží pomoc s uvědoměním, že Trump či u nás Macinka a Turek nepředstavují žádnou výjimku. Ta jejich hrozná chamtivost, arogance, krutost, ignorantství? Příšerný. Ale to je holt pravice, milá paní. Takhle přesně se oni chovají.

Západní pravice vždycky byla taková. Jen po druhé světové válce držela jazyk za zuby a nechávala svoje oslavy “přirozených” nerovností, násilí a šovinismu do opilého soukromí. Teď zase mluví nahlas.

Pro svět představují obrovské nebezpečí. Všem lidem dobré vůle přesto nezbývá, než šířit jejich slovo dál — a dodat, že tohle je pravice. Nepřinese to samo o sobě spásu, doslovné citace a výstřižky ale dokážou pozoruhodně diskreditovat. 

Lidé jako Rufo rozpoznali důležitý fenomén. Na sítích se neuzavíráme do bublin. Naopak neustále potkáváme lidi, s nimiž nechceme nic mít. Kolektivně z toho šílíme. Odtrhnout se ale od pohledu na ty druhé, ty idioty, z nichž nám je na blití, přesto nedokážeme. Perfektně toho využívají účty jako Libs of TikTok, které ve Spojených státech, a tak vlastně globálně, kurátorují pravicové představy o levičácích a liberálech. Nedělají žádné složité poláchoviny, akorát vybírají nejvíc přepíčená videa, která z téhle scény vychází. A v dnešní politice patrně nic nespojuje a nemobilizuje tolik jako odpor k druhým.

Tenhle špíl se nechá hrát i opačně. Zažíváme možná krizi důvěry v experty i zelenou politiku, Češi si ale zamilují i klimatologa, pokud v krátkých videích školí slaboduchého Turka. Podobných věcí potřebujeme mnohem víc — a ve všech by mělo zaznít, že takhle bohužel funguje pravice. Pokud vše půjde dobře, i klimatolog přestane časem v rozhovorech říkat, že stojí vlastně napravo.

Nepřinese to zmrtvýchvstání levice. To vyžaduje neskonale víc práce. Vždyť většina lidí ji nezná jinak než jako selhání. Státní socialismus slavně nevyřešil žádnou lidskou otázku, porevoluční sociální demokracie pomohla během víc než 15 let vládnutí ustanovit systém, o němž i pravicová média píšou jako o daňovém ráji pro bohaté, aby všechny voliče SOCDEM následně převzal místní miliardář a naše nejstarší strana utonula v hnědých vodách xenofobie. Oživovat její ideje teď má unavený pětasedmdesátník, zatímco omladina se k pracujícím jen stěží přiblíží, když si ani nedokáže zjistit, co se kde vyrábí.

Mezitím ale potřebujeme tahat za benjaminovskou záchranou brzdu, protože náš vlak pod pravicovými mašinfíry směřuje do hrozitánských sraček. Ostatně si to začínají uvědomovat i někteří z nich. Kolektivní mozek pravice se škvaří v kotli plném slopu, konspirací a honby za viralitou, poznamenal v nedávné jasné chvilce sám Christopher Rufo.

Nastal čas to lidem říct.