Vymknuta z kloubů doba šílí, říká citát sdílený často na internetu. Pro dění posledních týdnů je jako ušitý. Česko zmítá jedna ambivalentní kauza za druhou a průměrnému uživateli sociálních sítí nezbývá, než se bát každého nového dne. Je horší vidět při doomscrollování neustále Macinku, Turka a Klempíře, číst facebookové statusy Jana Bělíčka, který zřejmě s myšlenkami na Motoristy a všudypřítomný fašismus vstává, honí i usíná, nebo sledovat angažovaná reelska herectva z Kultura teď? Kdo ví, odpoví. Co když ale dospělost spočívá ve schopnosti dát lajk i někomu, nad kým se vám protáčejí očíčka?

Po čtvrtstoletí přichází druhá televizní (a rozhlasová) krize. Ruší se poplatky, financování ČT a ČRo se přesouvá pod státní rozpočet a objem financí, který obě instituce získají, by se měl podstatně snížit. Není to úplně překvapivé. Babiš s tím před pár měsíci vyhrál volby, 108 zvolených poslanců se pro návrh chystá hlasovat, poněkud těžko se proto poslouchá, jak je těmito změnami ohrožena demokracie. Obě instituce mají navíc řadu problémů. Skandální pokrytí genocidy v Gaze, odporné tweety různých reportérů, odchody novinářských hvězd s tvrzením, že nemohou svou práci dělat svobodně a čelí útokům z vedení, každoroční tragédie v podobě nové vánoční pohádky a existence Událostí, komentářů týdne, prvního pořadu klaunů s klauny pro klauny.

Lze najít asi 50 více či méně relevantních důvodů, proč nepodpořit veřejnoprávní televizi a rozhlas. Chceme ale, aby zásadní změny ve fungování obou institucí prováděla strana, jejíž členové po obsazení ministerstev pravidelně vyhrožují všem, s kým ideologicky nesouzní? Klempířovu výroku, že bude zachována nezávislost televize i rozhlasu, se lze jen smát, když Turek, věrný své persóně tragického valibuka periférní manosféry, mezitím na Facebooku sděluje “teroristickému” Hnutí Duha, že mu zastaví dotace. Nechceme-li státní televizi, z níž se na nás bude usmívat Xaver Veselý, nezbývá než doufat, že zaměstnanci veřejnoprávních médií ukážou všem autorům online peticí a pochodů, kde má kanec píču. Stávka!

Jestli si něco můžeme vzít z posledních voleb v USA, je to fakt, že nazývat někoho fašistou může být cool, může to být i pravda, ale většinu voličů to naneštěstí nezajímá. Harris, která poslední měsíc kampaně strávila různými variacemi na “Trump je fašista”, tak úplně nevyhrála. Je proto asi pochopitelné, že se fašismem po každém výroku někoho z Motoristů ohánějí na sítích různí autoři, lajky chčijou, nicméně doufejme, že naši politici přijdou do příštích voleb s něčím lepším. Zároveň se pojďme domluvit, že před každým dalším varováním z iminentního nástupu totality vždy počkáme alespoň 24 hodin, ať neskončíme jako Šichtářová a Pikora věštící celosvětovou ekonomickou krizi každý rok.

​​FHS sice neodvolala doktoranda z předmětu Úvod do klimatické krize na přání, upozornění či ke stížnosti Macinky, jak napsaly Seznam Zprávy na základě absurdně vágního vyjádření proděkanky Lackové, což FHS druhý den snadno vyvrátila údaji ze SIS, v němž úprava formulačně zoufalého sylabu a odstranění vyučujícího předchází vystoupení Macinky v XTV. V mezidobí jsme se ale dočkali množství výkřiků, jak je ohrožena nezávislost vysokých škol, které ustupují fašistické vládě. Zpětně komické. Znamená to však, že výroky Macinky jsou v pořádku nebo že by politici měli určovat, co se bude učit na vysokých školách? Samozřejmě, že ne. Vedení FHS by nadto mělo vysvětlit, proč byl doktorand suspendován z výuky za “nepřijatelnou podobu sylabu”, tedy něčeho, co nikoho nezajímá, co nikdo nečte a co se vyplňuje z povinnosti hodinu před deadlinem. FHS má jistě právo si určovat, jaké nepovinné předměty bude vypisovat, byla-li ovšem výuka v pořádku, suspendování je nesmyslný trest.

A do třetice Motoristé. V šumu kolem dění v ČT a ČRo trochu zaniklo, že Ministerstvo kultury pod Klempířovým vedením na začátku dubna zveřejnilo výsledky dotačního řízení v oblasti výtvarného umění. Veřejnou podporu přitom přiznalo všem subjektům doporučeným odbornou komisí s výjimkou jediného – galerie Světová 1, a to patrně kvůli textu v MF Dnes s názvem “Galerie, queer, štědré dotace a žhářský útok”, za který by měl být jeho autor, Petr Kolář, minimálně nuceně hospitalizován.

Na obsahy produkované Světovou 1 lze mít určitě mnoho názorů. Snad jsme se ale už domluvili na tom, že politici by neměli individuálně rozhodovat, kdo dostane jakou dotaci. Od toho je tady – politiky jmenovaná – odborná komise, jejíž rozhodnutí by měli politici respektovat. Bylo by ostatně absurdní, kdyby každá vláda podporovala jen projekty, které odpovídají jejímu světonázoru. Kam bychom se to dostali? Chronicky zpolitizovanou kulturu by si neměla přát žádná strana. A pravidla nelze obcházet odkazem na fantasmagorie o tom, že galerie odpovídá za své návštěvníky či vystavované umělce.

Jak je vidět, doba na nás, arogantní kontrariánské postironiky bez empatie, klade zvýšené nároky. Je snadné se vysmát hysterii, s jakou všichni sdílí na storíčkách evidentní bláboly nebo svolávají sedmnáctou demonstraci, na které se sejdou, v poklidu rozejdou a nic se nezmění. Lehce se však s takovým přístupem může stát, že se nepostavíte za důležitou věc jen proto, že za ní bojují i lidé, které nemůžete vystát. A to je taky pěkná píčovina.