Sednete si na záchod, opatrně zatlačíte a podíváte se na mobil. Z titulky Seznam Zpráv na vás zírá zrzavá hlava Mikuláše Mináře. Aktivista a osobní kouč v laskavém povídání s Marií Bastlovou oznamuje, že se vrací zachránit Česko před extrémisty. Otřesete se a scrollujete dál. Na Facebooku narazíte na video plné sedmořadých herců, kteří s posmutnělými výrazy recitují závažné věty o demokracii a nutnosti porazit zlo. Musíte jít volit. Ale jen když budete volit stejné strany jako oni. Tlačíte, nejde to. Na Instagramu vám uklouzne prst a otevře se reel, z něhož se vyklube AI slop Petra Ludwiga. Reportér se v něm ptá babičky, zda jí nevadí, že komunisté zase zakážou mladým cestovat. Babička odvětí, že ona taky necestovala, takže mladí “chuligáni a feťáci” taky nemusí. V popisku videa, které si sám radikálně vyimaginoval, vás odborník na kritické myšlení prosí, abyste šli volit, protože “voliči komunistů, ti volit půjdou“. Je rok 2025. Do voleb zbývají tři týdny.

Čeští liberálové žijí několik posledních let mýtem o Milionu chvilek pro demokracii. Příběhem dvou studentů, kteří navázali na odkaz T. G. Masaryka a Václava Havla, zaplnili Letnou a zachránili českou demokracii před lží a nenávistí Andreje Babiše. Ikonické fotografie, které se dostaly až do Guardianu, prohlášení herců Národního divadla, Kovy, zpívánky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře, Aňa Geislerová. Vlhký sen každého, kdo děkuje, že může.

Pohádka o vítězství slušnosti a demokracie má jen jednu drobnou vadu – “demokratické” strany nezískaly v roce 2021 dohromady ani 44%. Babiš nebyl poražen heroickým povstáním pravdy a lásky, ale náhodným propadnutím téměř milionu hlasů jeho koaličních partnerů. Prázdná hesla bez jakéhokoliv programu i vize nezaujala většinu voličů dokonce ani uprostřed covidového chaosu a Babišových tiskovek. Proč si však kolektivní halucinaci kazit realitou. Od toho tu česká média, safe spacy pro havlies, nejsou.

Za to, že jsme nechali liberály žít v konejšivé báchorce o reinkarnaci Sametové revoluce, nyní musíme všichni trpět. Po využitém a odhozeném Milionu chvilek přichází Štít demokracie. A i v tomto případě se potvrzuje, že každá změna je k horšímu. Naivní, ale v zásadě autentické skauty střídá Petr Ludwig, datový vědec a autor normálně placených 2 hodinových webinářů kritického myšlení. Protože se mu nepodařilo nás během covidu zabít cringem, zachrání teď zcela nezištně alespoň naši demokracii.

Vyzbrojen smrtícím koktejlem spasitelského komplexu a umělé inteligence, se náš hrdina vydává do boje. S kadencí 15 facebookových příspěvků denně přesvědčuje stádo havlies, že Babiše lze porazit lajkováním a sdílením hysterických slohovek, jejichž stylistiku podprůměrného gymnazisty nezachrání ani základní AI prompty a armáda smajlíků, nebo používáním AI asistentů na vyvracení ruské propagandy. Podle stále psychotičtějších a psychotičtějších Ludwigových textů se “v těchto dnech píšou dějiny 21. století”, “situace je opravdu vážná” a “zažíváme obdobu 30. let minulého století”. Jde o “budoucnost Česka na mnoho let. Možná na několik generací. Jak jednou přepadneme do ruské sféry vlivu, Rusko nás jen tak nepustí”.

A protože se tváří v tvář hrozící totalitě odmítají tajné služby postavit na správnou stranu, zatknout představitele opozice za vlastizradu a veřejně je popravit, nezbývá nic jiného, než si na platformě HeroHero předplatit Štít demokracie – za pouhých 5 euro měsíčně můžete demokracii ubránit i vy. Stačí, když si na podporu undergroundového umělce TMBK koupíte za 590 Kč tričko s obličejem Václava Havla a nápisem “Bože zachraň demokracii před komoušema”. Když olajkujete sérii fotografií Ludwiga a jeho partnera Tonyho Pášmy, jak pijí pivo a přemýšlejí nad dalším prodemokratickým virálem. Nebo když jako Ludwig přesdílíte Pášmovo video s komentářem “Joooooo!! Přátelé, Tony zase nakopal komančům neuvěřitelně prdel!” Porazit totalitu nebylo nikdy snazší.

Pomoci by mělo i “strategické partnerství” Štítu demokracie a Knihovny Václava Havla, které Ludwig dohodl s “ekonomem a filosofem” Tomášem Sedláčkem. Know-how získané dojením pologramotných karlínských hejlů má totiž s letošní kampaní vládních stran společného mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát. Není náhoda, že podhoubí většiny štítonošů i Ludwiga, jemuž shodou okolností zrovna vychází nová kniha, spočívá především ve školících místnostech pražských korporátů. I při kampani „demokratických” stran je letos třeba prodat navoněné hovno.

Volili jste vládní strany, aby se Babiš už nikdy nevrátil, on teď ale má víc hlasů než kdy předtím? Přijde vám zvláštní volit znovu ty stejné osoby, které mu svou neschopností stále dokola servírují naši zemi na zlatém podnose? Vadí vám propad reálných mezd, růst cen potravin či nedostupnost bydlení? Nevěříte, že je Babiš ruský agent, který chce zničit tuto zemi, protože tady už 8 let vládnul a vůbec nic se nestalo? Jste zklamaní? Na to teď není čas. Teď je čas stát na správné straně. Proč? Vypromptované memy Štítu demokracie vám to vysvětlí: Za humny číhá Rusko a návrat komunismu.

Že Babiš nechce vystoupit z EU ani z NATO, natož nás odevzdat Rusku? On možná ne, ale jeho potenciální koaliční partneři – SPD a Stačilo! – nepochybně ano. Nebylo by tedy lepší, kdyby některá z vládních stran šla s Babišem do koalice? Nikoliv. Pečlivě plánovaná piva, na nichž se obřadně přísahá, že s Babišem nikdy, jsou státnickými počiny; pivaři halucinující o premiérských křeslech zase státníci. Pohádka o dobru a zlu, odpovídající intelektuální úrovni lidí, kteří se stejně jako Ludwig mentálně zasekli u Hvězdných válek, může vesele pokračovat.

Že se měly strany vládní koalice pokusit oslovit voliče, kteří je před 4 lety nevolili? Nezoufejte. Jak je z příspěvků Ludwiga a Pášmy zřejmé, ještě máme naději. Ještě pořád se může stát stejný zázrak jako před 4 lety. Stačilo a Motoristé pod 5 %. Statisíce nereprezentovaných voličů. Zaštítěná demokracie.

Že to není příliš demokratické? Nevadí. Jde totiž o voliče horší kvality. Nevzdělané idioty, ovládané propagandou, kteří si nejsou schopni ověřovat informace a rozhodovat se na základě podložených zpráv. Jejich hlasy nemají takovou váhu jako například hlas "komičky" Adély Elbel, která v posledním virálním apelu Milionu chvilek blábolí o hrozící ústavní většině populistů a extrémistů, aniž by si zjistila, že Česká republika má Senát a zisk 120 poslanců tedy neznamená ústavní většinu. Je to dezinformace? Ano, ale prodemokratická.

Z prezidentských voleb před dvěma lety je evidentní, že dominantní většina Čechů není ani proruská, ani ovládaná dezinformacemi. Když jste ale za čtyři roky nic nepředvedli a nemáte co nabídnout, nic jiného než trapná pohádka o střetu dobra a zla vám nezbývá.

35 let po Sametové revoluci je návrat komunismu stejně reálný jako možnost, že vás Konec prokrastinace odnaučí prokrastinovat. Informovaní a vzdělaní městští liberálové, absolventi vysokých škol a kurzů kritického myšlení, se přesto začnou nekontrolovaně třást, když i jen zahlédnou Kateřinu Konečnou v televizi. Víme jistě, že v iracionálních bludech žijí pouze dezoláti?

Petr Ludwig je Vidlák pro lepší lidi. S dvěma podstatnými rozdíly. Vidlák si své choré bláboly zvládne napsat sám. A stejně tak je schopen si sám zajistit i financování své kampaně. Ludwig, protřelý prodavač AI hrnců, se naopak snaží českým havlies vsugerovat myšlenku, že by měli za demokracii bojovat ve svém volném čase a ještě mu za to odvádět demokratické odpustky. Hlavně ty imprese a pokoru, kurva.

Česká demokracie není v krizi, ale v zajetí prodavačů teplé vody.

Ivan Tvrdík se v roce 2019 účastnil demonstrace na Letné. Jakub Polách dělal v roce 2013 koláže z billboardů Karla Schwarzenberga, protože se mu líbilo punkové písmo na růžovém pozadí.

Text načetla Jana Yngland Hrušková. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts.