ODS hledá nového lídra. Vnitrostraničtí kritici se vzácně shodují na tom, že Petr Fiala měl mít větší koule. ODS měla mít ve vládě a ve SPOLU větší koule. Každý, kdo se někdy pokoušel penetrovat, ale ví, že koule jsou k ničemu. Musí vám stát. A musí vám stát tvrdě. Gumák s masivními koulemi je pořad jen gumák. Nikdo ho nechce a nikdo ho nevolí. Občanským demokratům už dlouho nestojí. Česká pravice je v krizi. Najde se zázračná pilulka na zvadlé modré ptáky?
Na otázku, za koho byla ODS naposledy silnou a skutečně pravicovou stranou, jež se nemusela spojovat s dalšími subjekty nebo se podbízet havloidům, aby dosáhla na alespoň 20% výsledek, existuje jediná odpověď: Václav Klaus. Archetyp vůdce, kterého čeští pravicoví voliči milují, je proto definován dvěma vlastnostmi.
1. Profesorským titulem z devadesátých či nultých let, získaným na základě znalostí a publikací, které by dnes nestačily ani na podprůměrný doktorát.
2. Charismatem, egem a projevem sassy homosexuála, postrádajícího jakýkoliv nadhled, jehož jediným hnacím motorem je touha ponižovat a zesměšňovat všechny okolo sebe. (Skutečná orientace není rozhodná – Václav je údajně bišonek.)
Z nevýher, které utrpěla ve volbách 1998 a 2002, si ODS odnesla závěr, že se vítězný archetyp vyčerpal; osobnostní rozklad Klause 1.0 si nesprávně vyložila jako důvod k opuštění celého konceptu. Otce zakladatele nahradila jeho opakem– natvrdlým macho fuckboyem, absolutně falešným a prázdným Topolem. Euforické nadšení, které každý fuckboy zpočátku vyvolává, se ale i zde rychle změnilo v katastrofu. Následovala další otočka. Chlapa s gulama opět vystřídalajeho antiteze, tentokrát v podobě týraného muže, sub topa Petra Nečase. Výsledkem byly jen další porážky. Českým pravicovým voličům z tohohle jednoduše nestojí.
Až naráz na dno – 7,72 % ve volbách 2013 (co by za to SOCDEM dnes dala) – přiměl ódéesáky k návratu ke kořenům. Nebo alespoň k pokusu o něj.
Petr Fiala bezpochyby naplňuje první kritérium Klause 1.0. Upřít mu nelze odbornost vášnivého čtenáře učebnic politologie a hrdého autora řady sborníkových příspěvků, formálně potvrzenou profesorským titulem. Kde je však alespoň náznak aury? Kde je obsesivní homoerotický spor s odvěkou nemesis? Kde jsou ikonické projevy plné pasivně agresivních poznámek a spalující sebelásky? Kde je YouTube video, které jste už stokrát viděli a přesto se od něj nedokážete odtrhnout? Petr Fiala je důkazem, že „odbornost” nestačí. Ke sjednocení české pravice musí být splněna obě kritéria klausovského archetypu 1.0 současně. V ODS si to bohužel neuvědomují.
Pravicové voliče prahnoucí po sassy lídrovi proto momentálně obhospodařují Motoristé. Petr Macinka servíruje české veřejnosti dosud neviděné úrovně afektu a povolených zápěstí. Problém je v tom, že Motoristé vycházejí z archetypu Klause 2.0. Pozdní Klaus už erudici ani nepředstírá a píše levné knihy o modré planetě, zato je ale teplejší než kdy předtím. Stejně jako Macinka. Ten sice vyhoří i v rozhovoru se Xaverem Veselým, ale alespoň na kameru nádherně špulí pysky a koulí očíčky.
Většinu hlasů tak nakonec musí Motoristům přinášet manosferický Turek, čerstvě čtyřicetiletá módní ikona s posturou a pletí zachovalého sedmdesátníka a „humorem” nejzoufalejšího debila, se kterým jste chodili na základní školu. Smutné.
Česko potřebuje silnou tradiční pravicovou stranu. Je-li však skutečně favoritem na nového předsedu ODS Martin Kupka, pak českou pravici nadále čeká rozdělená budoucnost. Občanští demokraté nepotřebují Fialu 2.0. Potřebují Klause 1.0. Někoho, kdo zvládne předstírat odbornost, naplní nedovzdělané české podnikatele klidem a zároveň přebuzní Macinku. Hledání nekončí, jedeme dál.
Text načetl Kryštof Stupka. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts.