České feedy tento týden zaplavila videa se dvěma čuráky. Kromě uniklého domácího porna Jindřicha Rajchla, dokazujícího zas a znovu, že neexistuje na světě nic horšího než nahý heterosexuál s kamerou, máme plnou zeď Tomia Okamury. Rasista a homofob, hodně zraněný ze svého dětství, v čele Poslanecké sněmovny. Strašná hanba! Xenofob předsedou dolní komory. Mezinárodní ostuda! Rodinná pouta bratrů Okamurů v přímém přenosu médií. Emotivní proslov střídá emotivní proslov. Vše ve formě reelsek. Rovnou do žíly.
Mělo by nás ale rozrušovat, že si poslanci zvolili novou hajzlbábu?
Jen málo lidí v republice se může pyšnit takovou mocí jako předseda Poslanecké sněmovny. To máte řízení a zastupování Sněmovny navenek (vítání návštěv, small talk, předávání nádherných květin), předsedaní schůzím (zahajování, peskování neukázněných a hlučných kolegů, ukončování), podepisování přijatých zákonů (povinné), přebírání úkonů prezidenta, který zemřel či rezignoval (nikdy se nestalo), a v neposlední řadě i hlídání jednoho ze sedmi klíčů ke korunovačním klenotům (wow). K tomu všemu vlastní kancelář, auto s řidičem a vyšší plat. Nejzbytečnější funkce pro nejzbytečnější politiky.
Zapátrejte v paměti. Jak přesně ovlivnili vaše životy Markéta Pekarová Adamová, Radek Vondráček nebo Miroslava Němcová? Koupili jste si kvůli MPA nový svetr? Abstinujete, protože nechcete dopadnout jako Radek? Nedokážete si vzpomenout ani na jedinou konkrétní věc, kterou Mirka za 30 let v politice prosadila? A co Jan Hamáček a Miloslav Vlček? Nevadí.
Teď vyjmenujte bez použití pokročilých nástrojů umělé inteligence předsedy sněmoven Německa, Polska, Slovenska, Francie, Anglie, Rakouska a Itálie. Nic? Ono to s tou mezinárodní ostudou nebude tak žhavé.
Aby všem dokázal, o jak významnou funkci jde, chopil se Okamura, který ostatně již byl místopředsedou Sněmovny v letech 2017-2021, hned po zvolení své nejdůležitější pravomoci – vlajkové etikety. Na demonstrativní svěšení ukrajinské vlajky, natáčené a nahrávané ihned na sítě, zareagovali opoziční politici obdobně virálním vyvěšením tří ukrajinských vlajek z oken svých kanceláří.
Když Okamurovi v Interview ČT24 položila Tereza Řezníčková otázku, zda nechá z budovy Sněmovny sundat i izraelskou vlajku, která tam visí od října 2023, pokud tedy podle něj mají být na státních budovách jen české vlajky, Okamura se vesele přiznal: “Ale já proti Izraeli nic nemám”.
Není nakonec dobře, že se shodneme alespoň na něčem? Bezmezná podpora izraelských válečných zločinů spojuje současnou i nastupující vládu, Andreje Babiše i novináře Respektu, komerční fašisty i pražskou kavárnu, hysterické absolventy FAMU i Tomia Okamuru. A to je krásné.
Tomio Okamura, muž za pultem rasismu a xenofobie, dostal v rámci vznikající vlády nejzbytečnější funkci, která existuje. Protesty proti němu proto trochu připomínají otevřený dopis umělců proti Otu Klempířovi. Chceme na Ministerstvu kultury někoho jiného z Motoristů? Možná by bylo vždy lepší zvážit, jaké jsou alternativy.
Strany vlády Petra Fialy si s námi nakonec stejně jen hrají. Dopředu oznámily, že s Babišem vládnout nebudou. Nikdy a za žádných okolností. Když potom Babiš logicky skládá vládu se zbývajícími stranami a obsazuje jejich předsedy a členy různé funkce, je to taky problém. Pořád je o čem natáčet pohoršené prodemokratické apely. Naštěstí u nás nemáme žádné skutečné problémy.
Američtí Demokraté se po volební porážce v roce 2024 vzpamatovali a uvědomili si, že skutečně nemá cenu kandidovat za demokratické hodnoty a nazývat své oponenty nacisty či fašisty (i kdyby jimi skutečně byli), protože rozhodující část voličů to prostě nezajímá. Slušnost a vlajky jsou super, ale co začít řešit ceny vlastního či nájemního bydlení, potravin nebo 300ml batch brew?
Vláda kýče a poloprázdných gest se zatím rozhodla stát se i opozicí kýče a poloprázdných gest. Ale nechtělo by to už začít něco dělat?