Vánoce pro nás od malička znamenaly hlavně pociťování privace, tedy nedostatku něčeho podstatného, toho nejpodstatnějšího. A s přibývajícími roky se to jen zhoršovalo. Návrat k dysfunkčním rodinám a do dětských pokojíčků ale nemusí být tragédie. Co kdyby bylo letos vše jinak? Co kdybychom nepotřebovali rauš a neutíkali od sebe samých? Co kdybychom letošní Vánoce nepřesvědčovali sebe ani své okolí, že jsme nejlepší, že jsme jedničky? Co kdybychom byli šťastní?

Všichni už víme, že bez hloubky člověk nikdy nemůže být u sebe samého a že jestli má mít život cenu, tak musí být z vlastního pramene. Protože jen tehdy, když je člověk u sebe a je to uvlastněno, tak je štastnej. Ve filosofii se tomu říká galéné tés psychés, což znamená tišina duše. A přesně to je teď, v této době, místo, které bychom měli hledat. O svátcích. Svátek je vlastně setkání se sebou samým. V té hloubce, která znamená, že se člověk už nebojí. Nebojí se smrti. Nebojí se, že ho vyhoděj v práci. Nebojí se, že stárne. Nevadí to pak.

A my vám poradíme, jak se tam dostat.

Anna Hogenová v dnes již dobře známém rozhovoru s Danielou Drtinovou v DVTV tvrdí, že člověk může k sobě samému dojít pouze vlastní cestou, uvlastněnou cestou: “Na to neexistuje žádná kuchařka.” My však nesouhlasíme. Našli jsme totiž velice jednoduchej recept. Není to dýchání do čtverce ani zvyšování vlastní efektivity. Nejsou to meditace ani investování. Je to Heated Rivalry.

Možná si teď říkáte, proč vám místo nádherné knihy z Nakladatelství Neklid či vzdělávací YouTube eseje o vyvlastňování výrobních prostředků doporučujeme seriál o hokeji, založený na knihách kanadské autorky Rachel Reid, které lze bez nadsázky označit za gay porno s prvky červené, nikoliv rudé knihovny.

Oficiální odpověď by mohla znít, že Vyhrocená rivalita, distribuovaná HBO (od ledna i v ČR), má v tuto chvíli na IMDb hodnocení 9,2/10, přičemž dosud poslední 5. epizoda dokonce 10/10 (a je tak druhou nejlépe hodnocenou seriálovou epizodou všech dob). Ale to vám, předpokládáme, nestačí, buzíčci.

Takže zaprvé, nenechme se zmást manosferickým prostředím hokeje. Sledujeme peak woke. Jedna z hlavních postav je wasian (nikoliv Číňan – pozn. redakce) a zároveň autista. Ne však karikaturní autista, který je sice génius, ale neudělá si ani kafe. Nýbrž hot sub bottom, se kterým by chtěl chodit každý. V několika dílech hraje první kanadský trans hokejista Harrison Browne a prakticky ve všech dílech se mrdá. Ale strašně mrdá. Výhradně mezi muži. Roky nám nejubrečenější strejdové tvrdili, že kdo půjde woke, ten bude broke. Aktuálně nejsledovanější seriál na světě je ale v podstatě jenom o buzerantech a pár ženách. Woke nikdy nebylo tak zpátky. Havlelůja.

Zadruhé, není nic krásnějšího, než se v éře hořící planety, krize bydlení a inflace dívat na ledové plochy a fandit přitom nádherným samečkům s nerealistickými postavami v jejich cestě za láskou. Přijde vám váš život na hovno? Máte “deprese”? Zkuste si být osvalený hřebec a profi hokejista, který chce chodit s nádherně vysekaným baristou aspirujícím na studenta umění, ale hokejová rodina na to není ready, a proto pláčete v luxusním apartmá na Manhattanu za vyšší desítky milionů. Táňa Zabloudilová, snící o seriálové romanci z prostředí nižší střední třídy, by to asi neschválila, ale koho to zajímá. My se na žádnou prekarizovanou chudobu dívat nechceme. Chceme snít a honit.

A proto zatřetí, není nakonec život jenom o lásce? My jsme jsoucnaři, jak se říká ve filosofii. Žijeme jen pro jsoucna. Pro věci, který jsou kolem nás. A když je vlastníme, tak máme pocit, že jsme. Ale to je právě ta lež. Heated Rivalry odhaluje nemilosrdnou pravdu: kariéru, majetek i vše ostatní vždycky přebije 190 cm vysoký devítipalcový muž s hlubokými problémy z dětství, který vás na šest měsíců vyghostí a pak omrdá jako nikdo před ním. Jednoduše whoresome. Možná bychom neměli na Grindru tak rychle blokovat? Co je týden bez zprávy? Jen mžik. A svět letí. Je v úprku.

Ale teď vážně. Heated Rivalry je seriálová událost roku. Budete se u ní střídavě smát, plakat i masturbovat, často v rozmezí několika minut. Pod soft porno povrchem se skrývá překvapivě terapeutická a citlivá pohádka, kterou letos všichni nutně potřebujeme. Je třeba se tomu otevřít. I když, jak všichni víme, právě otevření bývá obrovský problém. Ale stačí furt jen nepíčovat a trochu se vypláchnout.

Tak co kdybyste si místo vyšeptalých Pelíšků labilního sionisty pustili letos o svátcích raději soft gay porno s přesahem?

Text načetla Miss Univers. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts.