Dýchavičná Nora Fridrichová v Meta Ray Ban nahání Filipa Turka, záznam slaboduchého koktání škodolibě sdílí Tony Pášma, načež poslanec Motoristů odpovídá vlastním samolibým videem, v němž poblije média, aby jej účet Hranatost nakonec přesdílel jako dílo utiskovaného disidenta. Zítra si to zopakují. Všem zúčastněným tahle hra slušně vydělává. Fridrichová a Štít demokracie neustálou mobilizací vábí na své HeroHero, Turka jeho Dunning–Kruger arogance vynesla až na Ministerstvo životního prostředí, kde teplé místečko vystlal i pro správce Hranatosti a kde dryáčnický panic povede sociální sítě resortu.

Neutichající příval politického contentu skrývá, že nikdo netuší, co reálně s Českem dělat. Současnost přitom nikomu nevyhovuje a budoucnost vypadá ještě hůř.

Městské liberály už dobrou dekádu a půl děsí populistická nestoudnost a lhaní. Nově je pronásleduje i dlouho potlačované podezření, že bytovou krizí a automatizací intelektuální práce přeskočí lepra prekarity a chudoby od “Česka B” i na ně. Dělní lidé z fabrik, které stále zaměstnávají třetinu země, zase dobře vědí, co se po Evropě děje energeticky náročným podnikům, kterým nemilosrdně roste konkurence v Číně. Mají navíc důvodné podezření, že v Praze sice je drahé bydlení — to je ostatně i u nich —, ale taky se tam pořád dá sehnat zubař či obstojná škola pro děti, takže na tom ve výsledku jsou a budou stejně hůř.

Nikdo není spokojený a nikdo si nedokáže ani představit, že by to mohlo být jinak.

ODS zakrývá své opocené strejcovství AI slopem a útoky na trans lidi, emancipační nabídka Danuše Nerudové a vůbec STAN končí u normalizace kruhů pod očima, Piráti mají pár chytrých řešení, nemohou ale pochopit, proč jejich chytrolínství rozpaluje lidi do běla, ANO se definitivně spustilo do pravicové nory boje proti deep statu. Patrně během toho rozloží zbytky zdejších veřejných služeb, na jejichž zachování paradoxně panuje vzácná společenská shoda.

Do čím hlubší krize se vládnoucí třída dostává, o to větší má potřebu dokazovat svou existenci. 

Nemůžeme sice zajistit, aby pracující rodina vyšla s penězi, aniž by každý den zvažovala i ty nejnutnější útraty, máme pro vás ale fantastická videa, říkají nám politici-influenceři. Ať už honí manželku s pomlázkou nebo šíří letní pogromové vibes proti Ukrajincům, nemohou ani na chvíli zmizet z obrazovky. Jejich vládnutí se totiž odvozuje už jen od permanentního spektáklu.

Brutální majetkové nerovnosti, špatná úroveň veřejných služeb, stagnace životní úrovně běžných lidí — lidé se nejpozději od finanční krize 2008 moc zlobí. Cestu ven zatím nikdo nikde nenašel. Architekti globalizace totiž zajistili, aby demokratická politika končila u bran ekonomiky. Lidé možná něco chtějí, vlády ale získávají od 70. let ještě druhého, podstatně mocnějšího pána: musí plnit požadavky nadnárodního kapitálu a technokratických institucí. Jak po krizi Eurozóny psal Václav Bělohradský, trhy naučí Italy volit konečně správně!

Pocit bezmoci rodí populistický hněv. Na nejmocnější post světa slavně vynáší idiota z úpadkových reality shows. Miliardář Trump pochopitelně zlepšit podmínky lidí nikdy nechtěl. Lépe než kdokoliv jiný ale pochopil, že když už všechno míří do pekel, lidé se chtějí alespoň bavit — nebo vztekat. Beautiful Mind naší doby představuje nejčistší podobu politiky spektáklu: prázdná, přitom exhibicionistická, nestoudná, transgresivní. Ve schopnosti prosytit politickou podívanou kulturou celebrit, skandálů a memů zůstává upadající americké impérium stále first. Nikdo se nemůžeme odtrhnout, všichni jen poslušně opakujeme, co vzejde z domoviny nejpokročilejšího kapitalismu.

Původně protiválečný kandidát Trump zároveň ve druhém období zjistil, že jedno hájemství státu přece jen zbývá. Státy mají stále monopol na násilí: mohou zavírat a zabíjet vlastní občany a některé obzvláště vyvolené Bohem mají i to privilegium, že mohou beztrestně vraždit cizí děti.

Evropský politik sice může jen stále hlasitěji závidět, o poslední výspě státu ale dobře ví. Když se stát stává bezmocným, nezbývá mu nic než militarizace, bezpečnost, ochrana hranic, válka. To je poslední výhradní místo suveréna.

A tak všichni cosplayují suverenitu. SPD bojuje s migranty, někdejší ministryně obrany z ODS chtěla vystupovat z OSN, Motoristé odmítají diktát Bruselu i klimatické krize, STAN se našel alespoň ve válce na Ukrajině. I z ní ale udělala minulá vláda ukázkovou šarádu. Celou svou identitu postavila na podpoře Ukrajiny, odůvodňovala skrze ni chudnutí obyvatelstva a kritiky nazývala sviněmi, aby se posléze ukázalo, že ve finanční pomoci patříme na chvost Evropy.

Válka, ničení, obscénní násilí dnes platí za poslední důkaz kompetence. Nezlepšíme vaše životy, umíme ale týrat a zabíjet. A kdo tuhle příležitost přece jen nemá, alespoň vyvěšuje praporky podpory. I proto se celý český establishment seřadil jako jeden muž za Izraelem, který frustrovaným politikům a opinion-leaderům nabídl unikátní příležitost přetavit svou impotenci v surogátní genocidu; livestreamovanou, pochopitelně.