Lídr opozičního hnutí ANO, bývalý premiér a miliardář Andrej Babiš byl na pondělním mítinku v Dobré napaden berlí. Reakce vládních politiků na sebe nenechaly dlouho čekat: násilí v jakékoliv formě je podle nich „nepřijatelné“ a „nicnevyřeší“, někteří dokonce doufají, že „zranění pana Babiše není vážné“. Zahanbit se nenechali ani radikální centristé. Například Čestmír Strakatý zasedl ani ne hodinu po nepodařeném útoku k sociální síti X, aby celému světu sdělil, že„tohle by teď měli všichni politici hlasitě odsoudit“. Zbláznili se snad všichni?
Připomeňme si základní fakta: V Česku hrozí další vláda zla a nenávisti. Andrej Babiš, bývalý a všehoschopný agent StB s krycím jménem Bureš, jenž by prodal vlastní mámu za dotace, chce rozvrátit demokratické uspořádání České republiky a nasměrovat naši zemi do sféry ruského vlivu. Byla by to pro nás největší tragédie od Sametové revoluce, která by Česko stála nejen bezpečnost, ale také prosperitu.
Předseda hnutí ANO si přeje, aby naše republika byla bezbrannou zemí, která se nebude schopna bránit útoku Ruska. Nepochybujeme o tom, že je připraven ji rovnou odevzdat do Putlerova náručí. Aby byl u lizu, prodá nás komunistům. V touze po moci a vlastní beztrestnosti bude vládnout s bolševiky, kteří 41 let devastovali tuto zemi, zavřeli nás za železnou oponu, nepohodlné popravovali a chtějí to dělat znovu. Čeští fašisté a komunisté v čele s cynickým Babišem představují existenciální riziko pro svobodu a demokracii v České republice. A tváří v tvář Rusku jsou i hrozbou pro českou státnost.
Babiš tráví naše babičky a prodává jim opakovaně nebezpečné a závadné potraviny.
Pokud milujete naši zemi, je vaší povinností postavit se tomuto dementnímu sociopatovi každým vláknem své bytosti. Je čas se bránit, protože na tom závisí naše demokracie. Babiš se svými miliardářskými kumpány je v režimu plné moci, drtí zákony, vzdoruje soudům a převezme kontrolu nad finančním a ekonomickým systémem země. To není jen korupce – je to přímý převrat, který se uskuteční letos v listopadu.
Ta část společnosti, která čerpá informace od předních českých intelektuálů, jako je Pavel Šafr, Johana Hovorková, Lukáš Valenta, Petr Ludwig či Tony Pášma, tohle všechno velmi dobře ví. Je však omyl myslet si, že Babiše lze porazit ve volbách. Hnutí ANO je rakovina společnosti, jehož zdroj moci spočívá v systematickém ohlupování, strašení, vydírání a korumpování nejzranitelnějších skupin občanů – dezorientovaných důchodců, mentálně subnormálních pacientů či minoritních akcionářů ČEZ. Voliči ANO jdou za Babišem jako za krysařem, který má místo flétny ústa plná populistických slibů a proruské propagandy. Proti tomu nelze ve volbách zvítězit. Česká post-sedlácká společnost není na něco takového připravena. Štěstí, které jsme měli před 4 lety, kdy shodou náhod propadlo 15% hlasů dezolátů, bychom už letos mít nemuseli.
Teď jde o Česko. Teď jde o všechno.
Ještě to můžeme celé zastavit. Strana jsem já, svěřil se Babiš na začátku své politické kariéry novináři z Financial Times. A zcela výjimečně nelhal. ANO je projekt jednoho muže. Hnutí jako firma – s jedním šéfem, bez vnitřní opozice a bez demokracie. Bez Babiše nejsou politici ANO ničím. Nikdo po nich ani neštěkne. Nezbývá proto, než si přiznat pravdu. Je třeba zabít Babiše.
To není hysterie. Volby by byly osudové. Pokud by dopadly špatně, museli bychom se modlit, aby nějaké příští, ve kterých by to bylo možné napravit, vůbec byly. Na to nelze přistoupit. Je třeba konat.
Jediné, co lze pondělním útoku skutečně vytknout, je jeho impotence. Statečný, avšak naprosto neschopný moravskoslezský senior fatálně selhal. Důkazem je zveřejněné video, z něhož je patrné, že úderu chyběla síla, přesnost i účinná zbraň. Alespoň si však každý může udělat obrázek o tom, z jakého hovna upléta goebbelsovské oddělení hnutí ANO pokus o atentát a snaží se tak převzít vládu v naší zemi.
Hlídací psi a strážci demokracie, kteří neustále nastavují zrcadlo moci, sedí ve svých redakcích a dojímají se nad tím, že bezsemenní vládní politici bezzubý útok na Babiše okamžitě odsoudili – demokracie je zachráněna, zvítězila slušnost. Stejně jako oni se přitom jen bojí veřejně přiznat, co si doopravdy myslí a co už všichni dávno víme.
Čas běží. Do voleb zbývá měsíc. Kdo, když ne my. Kdy, když ne teď.