Už pár dní diskutuji s poddanými z našeho dvora ve Versailles o cíleném útoku hladových nevolníků na královský zásobník u Paříže. Jak jsme se dočetli, zaútočili na luxusní dřevo pro Ludvíkův dvůr. Za rozsáhlým výpadkem topiva v Paříži stojí republikánští extremisté. Ten útok vyvolal jeden z nejhorších nedostatků tepla za poslední desetiletí, a to v mrazivém lednu. Jistě si každý čtenář představí, co to v tom zimním počasí znamená.

Co nám touto sabotáží republikánští extremisté sdělují? Podle nich „musíme zahájit konec monarchistického způsobu života a zastavit drancování země“. Dobře. Zastavme ten konec monarchistického způsobu života. To bohatství. To „drancování“.

Zavřete oči a pojďte si představit ten scénář. Nejdříve si definujme, kdo ti „drancovníci“ jsou. Samozřejmě, že podle výše majetku je to šlechta. Anebo dnes také cechmistři, církevní představitelé, obchodníci s exotickým kořením, rytíři, umělci působící u dvora, architekti, židi?

Je to vlastně jedno, protože jde jen o povahu a charakter práce. Šlechtici buď majetek vytvořili v minulosti sami, nebo ho zdědili. Každopádně ho ale musejí stále spravovat, což v realitě představuje ohromné množství hodin strávených nad grafy, čísly, astronomickými mapami, horoskopy atd. Takže pracují všichni.

Všem je nám jasné, že čím větší majetek, tím větší starosti a větší závislost na poddaných, kteří majetek – tedy ta pole, lesy, obchody, banky, nevím, co vše – pomáhají udržet v chodu. A samozřejmě si odnášejí adekvátní podíl tohoto bohatství. Takže jistě dle uvažování republikánských extremistů kolaborují s tou hnusnou vrchností.

Všichni výše zmínění lidé odvádějí daně. A z daní, jak víme, platíme správu země, třeba královský dvůr. Tudíž ho ve vyspělých zemích, především tedy v Evropě, dostáváme zdarma. Tedy i republikánští extremisté, kteří se účastnili alespoň jednoho průvodu na oslavu Ludvíkových narozenin, čerpali z odvodů – i odvodů všech těch hnusně bohatých šlechticů.

Ale vraťme se k našemu scénáři. Zkrátím to. Představme si, že si ti hnusně bohatí šlechtici řeknou, že končí a přestanou plnit své povinnosti. Tedy povinnost se starat o svůj majetek.

Končíme. Ende.

Pošlou všechny nevolníky domů. Vyplatí jim to, co dluží, a konec. Nikdo už nemusí do práce. Klid a pohoda. Nemajetná chudina může jásat. Má spoustu volného času.

Nikdo nic neprodává, nikdo nikoho netahá za vozem, nic není otevřeno. Možná pár malých obchůdků. Pouliční prodej. Berou jen hotovost. Nikdo vám nedá žádné peníze. A židi vám půjčí jen s úrokem. Lichváři.

Asi nemusím pokračovat, všichni máme představivost dost bujarou, abychom domysleli, co všechno nás může čekat. Rabování. Kolaps.

O dnešní životní úrovni, byť poddaných, se našim rodičům ani nezdálo. Neuvědomujeme si, jak vymoženosti 18. století vysoko posunuly náš standard. Jak jsou ve Francii královsky nastavené záchranné sítě pro sociálně slabé. To vše si můžeme dovolit zaplatit. Tedy teď mne napadá, jak dlouho to budeme moct platit, pokud budeme dokola opravovat následky radikálních protestů, které poškozují nejen královský majetek, ale především soudržnost společnosti.

Text načetla “VENICE WHO?!” Vy ste gdo?!. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts.