Looksmaxxerovi Clavicularovi stačí ke štěstí vědomí, že by mohl navázat sexuální vztah s libovolnou ženou. Fyzický prožitek nepotřebuje. Podle dat sesbíraných New York Times se v sexuální recesi ocitla celá generace Z. Do hyperproduktivního celibátu roztáčejícího kola kapitalismu však před nějakou dobou vstoupil i baby boomer Andrej Babiš. Ten do své manželky Moniky sice stále investuje, ale rozhodně ne libidálně. A zdá se, že jí to vůbec nevadí. Proč kromě looksmaxxerských pokojíčků opustil Eros také ložnici průhonické vily?

“Vstoupili jsme do temné éry. Lidé už nemohou žít jako dosud,” varovala loni v létě před nástupem manosféry věštkyně trendů Pavlína Louženská, podle některých slow žurnalistů Baba Vanga pražských korporátů. Čtenáři se tomu smáli. Rok se s rokem sešel a je to tady. Heteropesimismus.

Kdo se tento týden nevyjádřil k frustraci z randění s opačným pohlavím, jako by nebyl. Investigativní heteropesimismus přitom dokazuje, že lifestylová žurina dnes odráží zejména osobní frustrace autorstva, které místo reportování o světě kolem nás sdílí sebereflexivní traktáty vycházející z pocitové zkušenosti z nascrollovaných fenoménů. Babe, tohle reelsko? To seš tak strašně moc ty! Tohle reelsko jsem megys já. Jsou to vlastně takové blogy.

Nedávno zveřejněná kvantitativní analýza profesora Rubyho Thelota je k tezím o obrovském nárůstu heteropesimismu pesimistická. Tým digitálních etnografů pod jeho vedením zajímalo, jak moc fenomén averze heterosexuálních žen k randění s muži, popisovaný ve všudypřítomných virálních lifestylových esejích, odpovídá zkušenostem sdíleným uživatelkami napříč bublinami sociálních sítí. Výsledkem bylo zdrcující zjištění.

Analýza 2000 tiktokových videí s více než milionem zhlédnutí zveřejněných v posledních 5 letech potvrdila, že třikrát a dost v případě scrollování nových sociálních jevů prostě nestačí: “Naši milovaní novináři mají častokrát pocit, že když jim v personalizovaných feedech vyskočí hodně videí se stejným vyzněním, znamená to, že objevili nový společenský trend,” popisuje Thelot. Z analýzy zkoumající zkušenost s randěním však vyplývá, že heteropesimismus je nejen na ústupu, ale většina reflexí o navazování milostných vztahů je na rozdíl od novinářských trend-reportů dokonce pozitivní.

Co když se s nástupem heteropesimismu setkáváme podobně jako s nástupem fašismu hlavně ve storíčkách lidí z Prahy? Co když jsou reportující minority hlasitější než prožívající majority? I couldn’t help but wonder: jsou mikro-trendy nepodstatné? Na navazování vztahů s opačným pohlavím se nakonec neshodnou ani v Guardianu. Možná by proto bylo lepší nepouštět se do gaysplainování o mizející heterosexuální touze. Psaní by nás mělo hlavně bavit a komu se to nelíbí, ten se v tom možná našel.

Věci se dějou, nehaňme osobní perspektivu, je léto, it’s not that deep. Proč pořád něco analyzujeme, v něčem se šťouráme? Dřív bylo normální dopřát si během vlahých letních večerů pár drinků a když nám nikdo nic nehodil do pití, dostavilo se příjemné uvolnění. Objetí, dotyky, jazyky. Dnes je nesnesitelné vedro a sucho i v noci. Výhodnější je frkat. A naše hlava šrotí. Tapujeme. Swipujeme. Ve spěchu, bez nádechu. Ale ruku na bouchající srdíčko: doopravdy po někom toužíme, nebo jenom nevíme, kam v deerotizovaném sociálním terénu s prstíky? I to je zkušenost, z níž se dá vypsat. Někdy je ovšem lepší se z toho vyspat. Anebo si to alespoň před napsáním nějaké slohovky udělat.

A jak s tím souvisí ten Babiš? Kdo ví, je horko.