Když hubený twink Zai Xu vyzval v neděli ve veřejném prohlášení na Instagramu trans aktivistku Lenku Královou, aby zvážila odebrání lajku a repostu na posledním příspěvku blogu Buzerant, dehonestujícím představitele české ultrapravice, nebrali jsme to vážně. Jak by mohlo někoho na konci roku 2025 pohoršit, že je protifašistický blogový příspěvek uveden postironickým remixem známého výroku Miroslava Sládka, posledního českého rasisty s grácií intelektuálního prasete?
Mysleli jste si, že hranice rasistické nepřípustnosti vytyčil týdeník Respekt svojí “Ťing Ťong” obálkou? Že když mohou labilní progresivci vyhrožovat šibenicemi kulturním žurnalistům podobně jako představitelé manosféry libovolným levicovým politikům, je už všechno dovoleno? Mýlili jste se. My jsme se mýlili také. A teď je Buzerant mrtev.
Účel a myšlenka jsou totiž druhořadé. Nejdůležitější je, jak vaši práci pochopí online fachidioti neschopní číst a myslet zároveň. Že mohou mít písmenka i jiný význam, než který jim bez znalosti věci na první dobrou přiřadíte, je pro některé aktiviststvo příliš náročná úvaha.
Není tomu tak dávno, co nás levicoví myslitelé od Letné po Vinohrady několik měsíců ze svých iPhonů ostentativně upozorňovali na to, že definitivně odejdou ze sociálních sítí pod nadvládou kryptofašistických manosferických techbro oligarchů. Následně nám ještě urputněji připomínali, že už jsou opravdu na odchodu – někteří tomu věnovali nesnesitelně dlouhé podcasty, jiní šířili osvětu alespoň přesdílením. Vrcholilo to nekonečnými jarními večery, během kterých na nás zpoza dveří křečktovitě pomrkávali, že už jsou skoro pryč – že na všech platformách sice nadále tráví 18-24 hodin denně, ale nepřidávají žádné příspěvky.
V půlce léta už ale zase postovali jak urvaní. Kde jinde se ostatně věnovat progresivistickému infightingu, opřenému o propagaci vlastních projektů, než v apelativním instagramovém carouselu?
Když proto Donald Trump asi měsíc po skončení Prague Pride oznámil, že woke chcíplo, měl minimálně v případě chronicky online, chronicky dekolonizované levice pravdu. Jak jinak si vysvětlit, že se 18 lidí z Prahy, které skutečně zajímá schovánání stonewallského sentimentu za genocidní bříško Jana Lipavského a logo Vodafone, nepotká na klimatizovaném facilitovaném workshopu, ale vyřizuje si raději účty v komentářích na Instagramu, tedy opět v lůně kryptofašistické bašty manosferických techbro oligarchů? Takhle se revoluce nedělá.
Každý správný ideolog, který se v rámci online aktivismu ostře vymezil vůči sweatshopům, reklamě na džíny nebo číslu A2 o politice identity, snad dobře ví, že pánovy nástroje nikdy nerozloží pánův dům. Přesto se prostory označované jako galerie, proklamující, že kultura nesmí být monotónní, že musí být bez cenzury a že kritická kultura je základní součástí a ochráncem demokratické a svobodné společnosti, rozhodly vyzvat a přispět ke zrušení internetového blogu dvou buzerantů. Proč? To evidentně netuší ani jejich provozovatelé.
Po poněkud zoufalém výkřiku, že je název posledního textu na blogu Buzerant rasistický, se Zai Xu jal vysvětlit svůj postoj podrobněji. Přestože přiznává, že název nepochopil a nevěděl, na čem je založen, uzavírá, že “on ví, co je rasismus”. Rasismus je to, co za rasismus označí příslušník nějaké rasy. Realita není třeba. Ironie, postironie a karikování představitelů pravice se v hlavičkách levicových intelektuálů stávají rasistickým útokem na zbídačenou menšinu. Přestože z celého textu je i méně nadanému čtenáři evidentní, že vše je jinak. Nevadí. Přečetl jsem si šest slov za sebou v nadpisu a nebylo mi na první pohled zřejmé, jak jsou myšlena. Nebylo zřejmé, že jde o citaci. Takže mikroagrese. A rasismus. Navíc ironie. Odtud je to už jen kousek k masové vraždě. Dál jsem už číst nemusel. „This is literally how racism is kept.” Ano, pokud máte v hlavě nasráno, tak skutečně ano.
Progresivní levice se prostě nedokázala přenést přes to, že zde existuje nezávislý internetový prostor, který místo nonstop žebrání o peníze vytváří kvalitní obsah a navíc ovládá shodu podmětu s přísudkem. V rámci koordinovaného nahlašování se následně orgány činné v tresně pečujícím řízení doslova chopily pánových nástrojů a ťupaly na tlačítko “Nahlásit” tak dlouho, až rasismus zmizel. Woke skutečně chcíplo. Zůstali jen social justice warriors v digitálních klíckách, kde jim techbros upgradovali běhací kolečka o možnost nahlašovat domněle závadný obsah, tedy calloutovat s přesahem. A pak že prý nelze dosáhnout zásadní změny systému, pokud se používají stejné prostředky a postupy, které systém udržují. Audre Lorde by je nakopala do prdele.
Buzerant je mrtev. Ale třetího dne povstal. Jako Ježíš.
Text načetla Jana Yngland Hrušková. Pustit si ho můžete na YouTube, Spotify nebo Apple Podcasts.